Vzácná návštěva
V poměrně nedávné době jsem se začal zabývat důvody, proč my, Rusové, Baskové či staří Římané a řada dalších mykofilních národů a kmenů ano, a proč ostatní, Anglosasové zvláště, jsou tradičně mykofobní? Proč kmeny v Západních Ghátech na indickém subkontinentu nebo Jorubové v Nigérii běžně sbírají 30-40 druhů jedlých hub, zatímco třeba Norové se i hřibovitých, s jinými druhy prakticky nezaměnitelných hub bojí jako čert kříže? Proč se i do vydařených kulinářských výtvorů neustále cpou chuťově zcela nevýrazné žampiony, hlívy ústřičné či jiné pěstované houby? Nebo proč narůstá trend si houby kupovat od lidí, pro něž se stal sběr hub profesí? Proč si tím odříkají báječné procházky po lese? Jak je to se zákazy či omezováním sbětu hub? A jak je to s celosvětovým pěstováním hub pro ty, kteří se buď lesa bojí nebo les široko daleko nemají, jako třeba v Číňané? Jakou roli hrály houby ve světových náboženstvích?
Hodně vtíravých otázek a konečným výsledkem mých úvah a pátrání je kniha, kterou právě držíte nebo budete možná brzy držet v ruce. Dozvíte se z ní nejen jak si z hub připravovat báječné kulinářské zážitky, ale i jak se různým druhům říká v českých a moravských krajových nářečích, kterými houbami se můžete otrávit, jak jsou houby chráněny, jak si je sami pěstovat či jak se k nim stavějí národy světa. Především jsem ale chtěl u čtenářů vzbudit chuť a zájem s nesčíslnými a dosud vědecky nesečtenými druhy hub, představujícími samostatnou říši organismů, experimentovat v kuchyni.
- Jazyk CZE