Don Vítor si hraje a jiné básně
Podobně jako ve Velké biskupovské noci jsou to verše převážně milostné, smyslné, dávající ochutnat tajemný vnitřní pohyb, tentokrát v nich ale žena leží spíš už jen se svým pomíjivým tělem; zatímco ten v dálce vyvolává fotky, ona zapisuje. Historii svého těla, které bylo hněteno a jitřeno, rozdíráno i laskáno, píše dějiny svého břicha, připravená vydat ti (jeho) tajemství. Její muž, Viking, don Vítor, kouřící, nahý, zahalený do záclony, je totiž - sochař. Sochař, který zároveň s hlínou ve svém suterénním ateliéru formuje a proměňuje její tělo, jež se vposledku pokryje stržemi a propastmi. Tereza jako by najednou chtěla být ve svých textech i v životě hravá stejně jako on… Těžko se však ubránit dojmu, že namísto plnokrevně zachycených bezstarostných časů trčí z té hostiny rozkoše a lásky úzké kosti vykuchaného rybího těla. Během hry se přízračně kyčlemi (kostry) prodere bílá labuť.
- Rok vydání 2009
- Jazyk česky
- Vazba Paperback
- Počet stran 62