Kronika Vodoléčba
Simona Kofroňová v deníku zaznamenává svůj osmiletý, niterný, ba přímo erotický vztah s lázeňskou vanou personifikovanou v Alžbětu, zní to blábolivě a infantilně. Ale vyznění autorčina záznamu směšné není; pokud vůbec a v něčem, pak v přesně odměřených homeopatických dávkách, které Kofroňová sama ordinuje. Vana Alžběta se stává směšně důstojnou holčičí metaforou úniku od bolesti a samoty v nekonkrétním prostředí léčebny Lipka.
