Žádná šance

V roce 2006 vystupuje tehdy sedmadvacetiletá učitelka Jessika Buchananová z letadla v keňském Nairobi. Dlouho snila o pomoci při výuce afrických dětí. V roce 2009 se setkala se Švédem Erikem Landemalmem a provdala se za něj. Erik spolupracoval s úřady v Africe při koordinaci humanitární pomoci. Spolu pak odešli do Somálska s perspektivou založení rodiny. Jessiku zajímal především fenomén dětských vojáků a jejich návrat do normální společnosti. Školila také místní obyvatele, jak předcházet zraněním, působeným nevybuchlou municí. Ovšem 25. října 2011 unesla Jessiku a jejího dánského kolegu pod hrozbou zabití banda somálských pirátů a požadovali za ně vysoké výkupné. Po další tři měsíce Jessiku terorizovaly přes dvě desítky gangsterů. Drželi ji venku v nepříznivých podmínkách, při nedostatečné stravě a její zdravotní stav se stále zhoršoval. Jednání o výkupném se protahovala a únosci byli stále netrpělivější. Její muž s nimi po celou dobu vyjednával s pomocí prostředníků. Podporoval ho při tom Tým krizového řízení, napojený na regionální kancelář FBI. Po devadesáti dnech bezvýsledného jednání a za reálného rizika smrti Jessiky nařídil prezident Obama Navy SEAL Team Six záchrannou operaci. Dne 25. ledna 2012, těsně před Obamovým projevem o stavu Unie, zaútočil čtyřiadvacetičlenný tým Navy SEAL pod rouškou tmy na silně ozbrojené únosce a všech devět zabil. Nezraněná rukojmí evakuovali vojenským vrtulníkem. Jessica a Erik v knize chronologicky líčí svou společnou cestu těmito mučivými měsíci. Je to doklad o statečnosti, hrůzný popis boje o život a hluboce osobní příběh o vítězství, na které nebyla žádná šance. Příběh Jessiky je také konfrontací nadšení a zápalu zahraničních humanitárních pracovníků, kteří chtějí pomáhat trpícím lidem v rozvojových zemích, s tvrdou realitou. Nefunkční stát, hospodářství v rozkladu, chudoba, vysoká kriminalita, ozbrojené klanové gangy, to všechno je překážky v poskytování účinné pomoci, potřebné zejména při vzdělávání dětí i dospělých. Piráti, unášející lodě pro výkupné, byli vojenskými opatřeními na moři postupně vytlačeni na pevninu a pokouší se udržet si svůj příjem ze zločinu unášením cizinců. Jen málo humanitárních pracovníků je ochotno riskovat svůj život, a tak se tyto země ocitají v začarovaném kruhu, z něhož není východiska.