Jenom pár hadříků

Zápas o ponožku

Stonožka, která, jak se v písni zpívá, na každou nožku potřebuje ponožku, nemohla nakonec se všemi svými punčoškami na tom být hůř než lidstvo, pomyslíme-li, co to už si s tímhle celkem nepatrným kouskem muselo zažít a vytrpět.
Neexistuje snad oděvní součást, kterou by bylo možno rychleji spotřebovat až k nepotřebě a jejíž nedostatečnost by člověka dokázala snáze trápit a zasáhnout. Připomeňme jen, že punčochy a ponožky mají smysl pouze v páru a že udržet tyto dvě součástky pohromadě často bývá více než obtížné. Vzpomeňme třeba na "várku" kousků vytažených z pračky. I když by se snad šťastnou náhodou podařilo ponožky vzájemně nepřibarvit do novějších, neznámých odstínů, najednou se zdá, že všechny jsou liché a k sobě nepatří.

Dokonalé a úplné páry snad jakoby se trvanlivěji vyskytovaly jen v obchodech s tímto podivuhodným zbožím.- A nebo je občas bylo možno objevit mezi nálezy z hrobů. Byly to právě hrobní nálezy, které prokázaly, že již v 5. století před naším letopočtem člověk dokázal punčochu uplést. Potom prý se ale tohle umění nadlouho ztratilo a místo něj muselo nastoupit šití punčoch z plátna a tenké kůže.

Z toho, že první stav na punčochy vynalezl jistý anglický duchovní (William Lee), můžeme dost logicky soudit, že s punčochami už to asi volalo až do nebe. A tak, když v roce 1767 jistý Samuel Wise zkonstruoval okrouhlý pletací stroj na punčochy, mohlo se zdát, že lidstvo je blízké spáse........

Se založenýma rukama

Když je člověku chladno na ruce, jako nejrychlejší řešení ho asi napadne zasunout si pravou ruku do levého rukávu a naopak. Přece, oděvní doplněk založený na tomhle prostém principu byl, jak se dozvídáme, dlouho užíván pouze šlechtou a vrchností. Prostému lidu se zapovídal. Staré obrázky ukazují urozené či jinak k vznešenosti vyzdvižené dámy s ručkama ukrytýma do nadýchaných obalů kožešinových rukávníků a rukávníčků. Někdy jsou ty rukávníky zavěšené na šňůrce kolem krku, jindy jenom tak půvabně drženy před tělem. Ještě i k dnešku promlouvají z vyobrazení svým hřejivým slovem..........

Hledání ztracené elegance

Říká se, že skutečná elegance byla naposled spatřena ve třicátých letech minulého století. Pak prý se ztratila. Zmizela. Od těch dob podnes elegance prý přinejmenším zůstává nezvěstnou. Ztracenou eleganci dosud prý se nepodařilo najít.
Taky zkoumám záhadu nezvěstné elegance třicátých let. Nad hromádkou zašlých fotografií a mihotajících se filmových pásků se ptám, kam asi zmizela zrovna před vypuknutím války. Kam se asi schovala a jestli je možné, že se snad doposud někde ukrývá........